Ve středu 22. dubna měly některé třídy naší školy možnost se setkat s DJ Roxtarem v rámci
jednoho z netradičních preventivních programů, tentokrát s názvem Nebuď smažák! – aneb
když je preventivní program opravdu přínosný.
Vzhledem k zajímavé tematice nebyla mezi žáky nouze o dotazy a podněty k diskuzi.
Některé žákyně 9. třídy se rozhodly této příležitosti využít a zachovat návštěvu v řádcích
rozhovoru, který během programu s oběma hosty udělaly.
třídní učitelka Monika Dolák Ježíšková
Jak jste se do DJingu poprvé dostal a jaká událost Vám rozhodně otevřela cestu k
profesionální kariéře?
K DJingu jsem se dostal tak, že jsem dělal gogo tanečníka v jednom klubu a DJ, který hrál, mě
viděl, jak tancuju, tak mi nabídl, že mě naučí zdarma hrát, když za něj budu dohrávat
poslední hodinu od pěti do šesti. A já jsem hrozně chtěl být DJ, tak mě to začal učit, z gogo
tanečníka jsem se stal DJ a tím, že jsem hrál dobře a lidi bavil můj výběr skladeb, tak jsem se
posouval dál a dál, dneska hraju na Colours of Ostrava a dalších velkých festivalech.
Co bylo tím hlavním momentem, kdy jste si řekl, že svůj příběh přetavíte do
devadesátiminutové přednášky pro školy?
Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že mi pomáhá svůj příběh vykládat nahlas, protože mám pocit, že
mi to může pomoct. A i tahle práce je součástí 12. kroku z knihy Anonymních alkoholiků, když
vím, že můžu pomoct druhým, tak vím, že to uzdravuje i mě. A při každé přednášce si
vzpomenu na to, jaký jsem byl a jaký už nikdy nechci být.
Jak dlouho trvalo období, kdy jste věřil, že máte užívání pod kontrolou a že Vaše okolí nic
nepozná?
Dlouho. Třeba pět let jsem myslel, že to mám naprosto pod kontrolou a to okolí se mýlí, že
nemají pravdu. Že já vím přece nejlíp, jak na tom jsem a já rozhodně nejsem alkoholik nebo
narkoman, protože pro mě alkoholik byl bezdomovec na ulici. A narkoman prostě další
bezdomovec na ulici, který smrděl a měl rozpíchané ruce. Takto jsem si představil, že vypadá
závislý člověk. Až v léčebně mi došlo, že to můžou být obyčejní lidé, anebo lidé, kterým je
úplně jedno, kolik mají peněz. Jestli je to miliardář, který má ostrovy a letadla, anebo dělník.
Prostě ta závislost si nevybírá a zasáhne každého stejně.
Jak těžké bylo vrátit se za mixážní pult v prostředí, kde je alkohol a drogy standardem?
Musel jste si v sobě nastavit nějaké „bezpečnostní pojistky“?
Velmi těžké, ale díky práci terapeutů a adiktologů jsem se naučil tam jít, udělat tu práci,
kterou miluju, a potom jít domů. Snažím se v tom prostředí trávit co nejméně času. Jdu tam
zahrát, ale nemám potom společné šatny, nechodím tam, nebavím se s lidmi, kteří jsou
intoxikovaní, jdu prostě domů a snažím se svou existenci v těchto vlivech a v tomto toxickém
prostředí minimalizovat.
Na co se nejvíc těšíte v nadcházejícím roce – nějaký projekt nebo spolupráce, které se
nemůžete dočkat?
Úplně nejvíc se těším vždycky na to, že když trávím čas s Mikem Bruerem s Nebuď Smažák v
autě, tak ho můžu šikanovat a otravovat a on nemá kam utéct. A za ty všechny hádky a
argumenty, které vždycky vyhrává, a když se chovám nepřístojně a bláznivě, tak na to
argument nemá a vím, že trpí, takže to mi dělá velkou radost. A taky mám velkou radost, že s
ním připravuju velký projekt ohledně aplikace, která by měla pomoct lidem, kteří mají
problém s alkoholem v celé ČR potažmo na Slovensku a taky na celém světě, když to dobře
půjde.
Dominik Turza slash DJ Roxtar slayyyyy!
K. Tomášová, M. Chromková, A. Pražáková (žákyně 9.C)