Tentokrát to naštěstí bylo jen cvičně…

Člověk neví dne ani hodiny, říká se. Někdy stačí jen vteřina, aby se život od základu změnil, vždyť zdraví zdaleka není samozřejmé a rizik kolem nás číhá víc, než jsme ochotni si připustit. A může se lehce stát, že to budeme právě my, na kom bude záviset přežití někoho dalšího. Je sice nejspíš pravda, že na to běžný jedinec nemůže být nikdy zcela připraven, ale pokud má možnost si postupy záchrany života a zdraví dopředu a pod dohledem odborníků vyzkoušet, lze alespoň doufat, že bude-li to třeba, udělá maximum možného.

S tímto cílem byl ve spolupráci s Lékařskou fakultou Ostravské univerzity a Zdravotnickou záchrannou službou Moravskoslezského kraje uspořádán ve čtvrtek 2. května čtyřhodinový projekt pro žáky devátého ročníku. A kurz to byl velmi intenzivní – v prvních třech hodinách na třicítku našich žáků čekala záchranářka a pedagožka Mgr. Pavlína Štěpánová se skupinou třinácti studentů prvního ročníku oboru Zdravotnický záchranář, kteří žactvo v několika blocích seznámili s nejzákladnějšími teoretickými záležitostmi, ale – a to zejména – s praktickými úkony, jimiž lze ošetřit popáleniny, zlomeniny, krvácení, nebo například člověka resuscitovat. Veškeré informace si všichni žáci za asistence studentů ihned vyzkoušeli. A jelikož každou trojici dostal na starosti jeden zdravotník, nebylo úniku, praxi si ozkoušeli opravdu všichni.

Z pohledu pozorovatelů musíme říci, že na mě jak záchranáři, tak i většina našich žáků udělala výborný dojem. Líbila se mi i dvojakost rolí – zatímco se žáci učili zdravovědě, učili se na nich studenti záchranářství, jak efektivně pracovat s početnou skupinou adolescentů. Nebyla to pro ně vždy úplně snadná práce, ale zvládli to se ctí a rozhodně zaujali.

V poslední, čtvrté hodině, se žáci přesunuli ven, kde na ně čekala dvě stanoviště. Na školním hřišti byla připravena prezentace kompletně vybaveného sanitního vozu. Dobrovolníci si mohli krom jiného vyzkoušet, jak se fixuje pacient na nosítka, a toho následně do sanitky naložili.

Poslední zastávkou pak bylo atrium, kde – bez jakéhokoli varování – čekali dva pečlivě namaskovaní figuranti s otevřenou zlomeninou nohy a amputací ruky. Úkolem skupin pak bylo rychle a efektivně poskytnout první pomoc, čímž došlo k ověření osvojení si nejvhodnějších postupů. A řekneme vám, úrazy vypadaly opravdu velmi reálně!

Nezbývá než si přát, aby naši žáci buď nemuseli nikdy být vystaveni takové zkoušce v reálném životě, popřípadě pokud by se tak stalo, aby si vybavili, jak to tehdy v té škole vlastně všechno bylo. Každopádně všem zúčastněným zdravotníkům, žákům i těm, kteří jakkoli pomohli s organizací, děkujeme!

 

Mgr. Tomáš Hanousek, Mgr. Veronika Kunčická

58737393 175461806723083 2635782972418031616 n
« 1 z 19 »